Ptáci (Plot)

Stejně jako se urbanisty definovaná ulice proměňuje činností těch, kdo se po ní procházejí, v prostor, tak i čára na mapě, která vymezuje území dané země, se negováním druhého, cizince a „outsidera“, transformuje v hranici.

Cílem je upřednostnit logiku dvojznačnosti, logiku, která hranici promění v křižovatku, řeku v most, dveře, které se zavírají, ve dveře, které otvíráme: naším přesvědčením pak je, že každý prostor se transformuje pomocí činností. Podle této logiky a tohoto procesu hranice, tedy dělící čára, vytváří vedle separace také komunikaci. Hranice začíná fungovat jako třetí osoba, místo mezi dvěma místy, hra interakcí a příčných pohledů, symbol výměn a setkání.

Návrh pavilonu se skládá ze dvou vedle sebe postavených scén. Všeobjímající statická scéna mapy pokrývající podlahu kontrastuje s vnější scénou pavilonu – scénou konkrétní každodenní činnosti migrantů, kteří jako ptáci na elektrickém vedení čekají, než budou smět překročit hranici Maroka se španělskými městy Ceuta a Melilla.

Podlahu tvoří satelitní pohled na Gibraltarský průliv a Středomoří. Cílem je orientovat zobrazení čili mapu naší modré planety spíše ve směru východ–západ, než ve směru sever–jih, jak je běžné na moderních mapách, a nabídnout tak novou perspektivu.

Plášť pavilonu vymezující „území“ tvoří lehká kovová konstrukce s řadou siluet mužů, kteří sedí na symbolickém plotu: symbolickém, protože je dutý a prostupný.

Antropomorfní siluety jsou zrcadlové, aby představily divadlo odrážejících se jednání a hrály si s divákovou schopností identifikovat se sám se sebou i s ostatními.

Do interiéru pavilonu se vstupuje dvojitými dveřmi, které napodobují brány středověkého města a jsou umístěny těsně nad Gibraltarským průlivem.

Země/Region Španělsko

Kurátor Felisa de Blas Gómez

Kurátorský tým Cayetano Astasio Palacio, Mercedes de Blas Gómez, Mar Aguilar García, Ana María Arcas Espejo, Juan Antonio Bernal Tena, Ana Ezqueta Figueroa, David Mortol Moreno

Umělci Felisa de Blas Gómez