Co je to vlastně škola scénografie? Co taková škola dokáže?
Skupina studentů z osmi různých francouzských scénografických škol se setkává v prostoru mezi utopií a fikcí. Pokouší se společně vytvářet a vzájemně se inspirovat ze své různorodosti a vědomostí těch druhých.
Jakou formu by ovšem měla mít scénografická škola, jejímž principem je tak bezbřehá různorodost? Jaká forma by překročila tradiční podstatu učebního prostoru a vzájemnou separaci, která mezi našimi školami již dávno existuje? Nemohli bychom snad vymyslet školu, která by neměla fixní prostor, nepotřebovala se sama definovat a vymezovat ve svém prostředí, která by fungovala jedině v pohybu? Školu mobility, která se pohybuje a která se může neustále proměňovat?
Taková škola by měla používat pohyb jako metodu, prostupnost jako kvalitu, nekonečnou metamorfózu jako jedinou danost. Škola, která jako živý orgán přitahuje jiné entity, pohlcuje je a přeměňuje v něco úplně jiného. Naše škola má v tomto smyslu i vlastní živé orgány – mozek, prostor pro dokumentaci a řízení, ale také střeva, „druhý mozek“, prostor pro senzorické uvědomění a citlivé vnímání.
Devátá škola, coby pohybující se dodávka a živý organismus vracející se z napůl reálné a napůl fiktivní cesty, se v Praze nerodí ani neumírá. Praha tvoří její další úroveň, zastavení se v čase k novému začátku a k pohybu směrem k novým propojením. Každý den nám přináší něco nového, každý den získáváme znalosti, o které se můžeme podělit. Uvolněný prostor, kde můžeme zvolnit, kde neustálý pohyb zároveň nevolá po zbrklosti ani produktivitě. Je to taková skříňka s nářadím na kolech, v níž každý experiment potřebuje svůj čas.
Website:
quadriennaledeprague2019.fr/en
Země/Region Francie
Kurátor Philippe Quesne
Umělci Estelle Baverel – École Nationale Supérieure d’Architecture de Paris-Malaquais, ENSAPM, Paris ; Ariane Chapelet - École Nationale Supérieure d’Architecture de Nantes, ensa Nantes, Nantes ; Bianca Da Costa – École nationale supérieure des Arts Décoratifs, EnsAD, Paris ; Shehrazad Dermé – École Nationale Supérieure des Arts et Techniques du Théâtre, ENSATT, Lyon ; Lucie Mazières – Université Sorbonne Nouvelle – Paris 3, Paris ; Camille Ranson - École Nationale Supérieure d’Architecture de Paris La Villette, ENSAPLV, Paris ; Simon Restino – Théâtre National de Strasbourg, TNS, Strasbourg ; Clothilde Valette and Léa Chardin – Haute école des arts du Rhin, Strasbourg – Mulhouse